Nicméně, k rodopisnému studiu je k dispozici řada jiných dokladů, které spolu se zbytky matrik, zejména jejich katolických duplikátů, umožňují - s jistou dávkou štěstí - sledovat historii židovských rodin do období kolem roku 1700. Hlavní typy dokumentů, s jejichž pomocí lze v archivech studovat židovské osídlení, jsou dále uvedeny.

Počínaje obdobím vlády Marie Terezie (1740-1780) až do roku 1861 byla v českých zemích činěna řada pokusů omezit institucionálně počet židovských rodin. V roce 1714 byl ustaven tzv. Výbor pro židovské náležitosti (Commissio in rebus Judaeorum), jehož hlavním posláním bylo zavést drastickou populační politiku vůči Židům. V roce 1724 bylo provedeno první sčítání Židů s cílem zajistit podklady pro redukci židovského obyvatelstva. Na sčítání vzápětí navazovalo vydání familiantského zákona. Sčítání ukázalo, že v Čechách žije přibližně 30 000 Židů a to v 168 městech a 672 vesnicích, z toho v Praze 2 335 židovských rodin (tj. asi 10 500 Židů). Na Moravě žilo přibližně 20 000 Židů.

Mimořádně cenným zdrojem informací o jednotlivých rodinách v 16 českých krajích a Praze Soupisy Židů které zahrnují soupisy rodin v několika různých časových obdobích.
V roce 1726 byl na základě dekretu Karla VI. omezen počet židovských rodin na 8,541 v Čechách a 5,106 na Moravě. Tento tzv. Familiantský zákon byl vyjádřen v podobě "numerus clausus". Podle tohoto zákona mohl pouze prvorozený syn uzavřít sňatek, tj. získat "copulatio consensus". Seznamy těchto židovských familiantů byly zaznamenány v Knihách Familiantů".

Co se týče dalších rodopisných dokumentů, vydal v roce 1784 Josef II. nařízení, aby byly knihy obřízek a narození, vedené rabináty, nahrazeny standardizovanými záznamy podobných katolickým farním matrikám. Matriky narozených, oddaných a zemřelých byly poté vedeny na židovských obcích. Místní učitelé náboženství či rabíni byli pověřeni vedením matrik. ( viz příklad záznamu z matrik Nového Jičína). Přesnost záznamů byla ověřována formou duplikátů tz.v kontrolních matrik vedených na nejbližších katolických farách místními faráři ( viz příklad kontrolní matriky). V praxi však byly tyto kontrolní matriky často víceméně opisem židovských matrik pořízeným katolickými faráři čas od času za delší časové období.

Původní matriky z obcí byly na konci druhé světové války z části zničeny (skartovány). Po válce byly katolické duplikáty použity coby originály s cílem vyplnit chybějící mezery v matriční dokumentaci. Překvapivě, posléze byly dále nalezeny paralelní matriční židovské záznamy přímo ve farních knihách, vesměs jako poslední stránky knih ( viz příklad ve farní matrice Zbyslavi z roku 1840).

Vedle Knih familiantů, Soupisů Židů a matrik může být být rodinná dokumentace obohacena ze záznamů rozmanitých daňových zápisů. Žádosti o povolení k sňatku tzv. "inkolátu" byly spjaty s povinností platit "inkolatní" daň. Podané žádosti a evidence placení daní, a řada dalších dokumentů židovských obcí byly shromážděny Výborem pro židovské náležitosti. Výbor byl ustaven českým místodržitelstvím a českou komorou na základě dekretu Karla VI. z 1.ledna 1714. Původním záměrem tohoto desetičlenného výboru bylo připravit zásadní redukci židovské populace v Čechách, zejména v Praze, a na Moravě. Tato kampaň jakkoli dramaticky postihla život židovských rodin nebyla nikdy plně realizována. Odpor vůči realizaci vycházel jak ze židovských, tak z nežidovských kruhů. Činnost výboru byla postupně redukována na shromážďování dokumentů, žádostí apod. Výbor ukončil činnost nařízením Josefa II. 15. února 1782. Dokumentace výboru zobrazující život židovských komunit v období 1714-1782 jsou shromážděny jako ve sbírce Židovská komise.

V roce 1808 byl zrušen stávající daňový systém a dosavadní daně byly zrušeny až na tři : rodinnou daň, majetkovou daň a potravinovou daň. "K.K. Direktion des Judischen Steuerefalls" byla pověřena jejich výbíráním. Dokumentace tohoto úřadu jsou obsaženy ve sbírce "Ředitelství židovských berní" .

Knihy Familiantů. Informace byly sumarizovány v letech 1799 a 1811. Každý záznam zahrnuje stručný popis názvu panství, registrační číslo rodiny v rámci panství (přidělené v roce 1725), registrační číslo v rámci celé země (přidělené na základě "copulatio consensus"), jméno hlavy rodiny, jméno manželky, jména synů a několik dalších rodinných detailů - viz příklad záznamu familianta Löwy Wölfnera z Prašného Újezdu v západních Čech.

Soupisy Židů. Židovské rodiny byly podrobeny evidenci v několika obdobích jednak pro účely populační politiky jednak z důvodů daňových. První dvě sčítání byla provedena Výborem pro židovské náležitosti, ta pozdějsí pak českým guberniem. Knihy shrnující tato sčítání se liší množstvím informací, ty nejúplnější (1793) obsahují jména hlav rodin, jejich žen a dětí, profesi, domovské právo - viz příklad soupisu ve Stráži nad Nežárkou (Platz a.d. Naser).

Velmi specifickým a dojemným typem rodopisného dokumentu, který si zaslouží pozornost, je : Mappach (povijan) používaný v německy mluvících oblastech Evropy kolem roku 1600. Na pruhu látky utrženého z povijanu bylo zapsáno jméno dítěte, datum narození a patřičná požehnání. Coby doklad o narození reprezentuje ukázku židovských zvyklostí oblasti. Svým způsobem jsou mappach základním prvkem rodopisu celých komunit německy mluvících Židů. Takřka všechny byly zničeny nacisty, až na vyjímky, které se zázrakem dochovaly.

Navštivte prosím stránku rodopisné firmy Hönig & Müller.

Vzhledem k tomu, že v Čechách a na Moravě byly stovky židovských obcí, zbytky hřbitovů slouží rovněž jako kamenné archivy - viz ukázky hřbitovů v Přešticích and Dolních Lukavicích, v západních Čechách, či Stráži nad Nežárkou a Olšan v jižních Čechách. Dokumentaci náhrobků a opravě hřbitovů je v současnosti věnována řada projektů institucí či občanských sdružení.